Sport + konopí (studie vlivu na zdraví)

25.10.2024

Konopí se ve sportu používá již po tisíciletí a bylo součástí  "Fuscum Olympionico inscriptum" – masti pro olympijské vítěze, která zmírňovala bolest během starověkých olympiád. V 19. století bylo konopí hojně využíváno v západní medicíně k tlumení bolesti, sedaci, léčbě křečí, astmatu, stimulaci chuti k jídlu a relaxaci svalů. Později se však objevily účinnější léky a dávkování konopí zůstalo nespolehlivé kvůli jeho proměnlivému složení.

V současnosti je užívání konopí velmi rozšířené, například v Austrálii uvedla třetina dospělých, že jej někdy užila. Se zvyšující se liberalizací zákonů a rozšiřováním léčebného použití konopí roste zájem o jeho možné výhody i ve sportu. Konopí produkuje fytokanabinoidy, z nichž THC má psychotropní účinky a působí na CB1 a CB2 receptory. THC má nízkou biologickou dostupnost, která závisí na způsobu podání – inhalace umožňuje 23% absorpci, zatímco perorální podání je méně spolehlivé. THC způsobuje změny nálady a vnímání, ale může také zhoršit reakční čas a paměť.

V některých sportech se konopí využívá ke zmírnění bolesti a navození klidu. Studie ukázaly vyšší hladiny endokanabinoidů u běžců a cyklistů, což může přispět k "běžecké euforii". Užívání konopí je mezi sportovci nižší než v obecné populaci; například u francouzských sportovních studentů 12,5 % uvedlo užívání konopí pro zlepšení výkonu.

Mezi fyziologické účinky THC patří bronchodilatační efekt, ale dlouhodobé kouření může vést k dýchacím obtížím. Akutní dávka zvyšuje tepovou frekvenci, u vyšších dávek může dojít k vážným kardiovaskulárním problémům, jako je infarkt nebo mozková mrtvice. V závislosti na sportu se užívají různé látky pro zvýšení síly, vytrvalosti nebo úlevu od bolesti. Studie ukazují, že někteří sportovci užívají konopí kvůli jeho uvolňujícím účinkům, i když méně než obecná populace. WADA zakazuje konopí ve sportu od roku 2004 kvůli potenciálu zvýšení výkonu, rizikům a nesouladu s duchem sportu, přičemž THC-COOH je sledováno v moči sportovců.

Studie u pacientů se srdečními chorobami

Dvě studie zkoumaly účinky inhalovaného konopí u pacientů s anginou pectoris, kteří nebyli pravidelnými uživateli konopí. Všechny osoby měly >75% prokázanou koronární stenózu. Deset mužů ve věku 41-53 let cvičilo bez kouření (buď placebo, nebo cigaretu s THC) a poté inhalovali 10 potáhnutí (3/4 cigarety) s 18-20 mg THC. Ve druhé studii 10 mužů ve věku 43-55 let porovnávalo výkon s cigaretami obsahujícími nikotin (1,8 mg). Cílem studií bylo sledovat vznik anginy. Cigarety s marihuanou zkrátily čas cvičení o 48 % (p<0,001), zatímco placebo cigareta snížila výkon o 8,6 % (p<0,001). Cigarety s nikotinem také zkrátily čas, ale cigarety s THC vedly k 50% zkrácení času do vzniku anginy (p<0,001). Účinek THC pravděpodobně souvisel se zvýšenou potřebou kyslíku myokardu v důsledku rychlého zvýšení srdeční frekvence.  

Studie vytrvalosti a síly

Steadward a Singh vybrali 20 mužů ve věku 21-27 let z 80 dobrovolníků, z nichž 18 studii dokončilo. 18,2 mg THC bylo získáno z mexických rostlin, zatímco příprava bez THC byla podávána inhalací. Bylo provedeno submaximální cvičení na ergometru a měření síly úchopu. THC snížilo maximální pracovní kapacitu PWC170kgm/min z 1099,2±55,01 na 829,9±50,26 (p<0,05), ale síla úchopu se nezměnila. Pouze jedna další studie uvedla vliv na sílu, při podávání THC a synhexalu, což je kanabinoidní formulace vyvinutá pro odvykání alkoholu. V této studii 17 mužů, z nichž 16 dostalo THC, ukázalo, že "slabost byla jasně prokázána na ergografu prstů".

Studie zahrnující cvičení

Avakian et al. zkoumali kardiopulmonární reakce u 6 mužských chronických uživatelů (21-27 let), kteří abstinovali od konopí 42 hodin. Každý kouřil cigarety s 7,5 mg THC, placebo a měl kontrolu bez kouření. Cvičili na 50 % predikovaného VO2 (750 kg/min při 50 ot/min) po dobu 15 minut po kouření. THC zvýšilo vrcholný dvojitý produkt (BP X srdeční frekvence) (18,980 pro kontrolu, 22,348 pro marihuanu, 19,536 pro placebo), přičemž srdeční frekvence po marihuaně přetrvávala déle. Všichni účastníci shodli, že cvičení bylo obtížnější po užití THC.

Jediná studie podávala zvyšující se dávky THC ve formě oleje. Zkoumáno bylo 12 mužů (21-27 let), kteří užívali THC 2-6 let. Každý obdržel 30 mg THC v sezamovém oleji, dávka vzrostla na 210 mg během 5 dnů. Chronické dávkování vedlo k poklesu systolického (115,8–107,9 mm) a diastolického (62,8–53,3 mm) tlaku (p<0,01). Cvičení probíhalo šestkrát pomocí modifikovaného Masters Step Testu. Dva účastníci nemohli dokončit studii kvůli závratím.

V třech studiích zdraví jedinci cvičili na maximální kapacitu po podání THC. Renaud a Cormier zkoumali 9 mužů a 3 ženy (20-24 let), kteří byli měsíc bez marihuany. Cvičení probíhalo na bicyklovém ergometru. Účastníci dostali cigarety s 7 mg THC a začali cvičit 17 minut po kouření. Došlo k poklesu maximální doby práce (16,1 min ± 4 vs. 15,2 min ± 3,3, p<0,05) kvůli únavě nohou. Bronchodilatační účinek THC trval déle než účinek cvičení. Shapiro et al. zjistili, že kouření marihuany snížilo toleranci k cvičení o 5,5 min. V konečné studii 10 zdravých mužů kouřilo cigarety s 20 mg THC, přičemž cvičili na bicyklovém ergometru do vyčerpání. Vyšší srdeční frekvence byla jediným fyziologickým rozdílem.

Farmakokinetické studie

Indukovaný stres a hladovění u potkanů zvyšují plazmatické koncentrace THC a THC-COOH mobilizací uloženého léku v tukových zásobách. Pokud by se tento efekt potvrdil u lidí, mohl by mít farmakodynamické účinky na kardiovaskulární a respirační systém, což by mělo důsledky pro analýzu vzorků.

První studie zahrnovala pravidelné uživatele, kteří byli rekrutováni z médií. Z 15 účastníků zůstalo 13 mužů a jedna žena ve věku 19-40 let, konzumujících průměrně 3,7±0,82 g konopí týdně. Po základních měřeních cvičili na stacionárním kole 35 minut na 50 % VO2 max po předchozím hladovění. Plazmatické hladiny THC se po testu výrazně zvýšily (p<0,001), ale 2 hodiny poté již ne, zatímco hladiny THC-COOH se nezměnily.

Druhá studie probíhala v norském rehabilitačním programu a účastnilo se jí 5 mužů a jedna žena (25-34 let), kteří konzumovali 15-30 g hašiše týdně. Účastníci byli rozděleni do skupin s 24hodinovým hladověním nebo bez něj a cvičili na běžeckém pásu na 60-75 % maximální srdeční frekvence po dobu 45 minut. Před cvičením byly koncentrace THC od 0,2 ng/mL do 3,1 ng/mL. Po cvičení došlo k mírným nárůstům, ale v moči nebyly zaznamenány. Studie byly prováděny 3 až 5 dní po přijetí, což mohlo snížit mobilizaci THC. Autoři uvedli, že nízkointenzivní cvičení po hladovění neohrozí testování drog. Huestis a další ukázali, že 180 ng/mL THC v moči, jak vyžaduje WADA, není možné dosáhnout pasivní expozicí ani cvičením.

Cvičení v rámci rehabilitace

Tyto studie jsou užitečné pro stanovení bezpečnosti cvičení u osob užívajících konopí. Jedna studie zkoumala vliv cvičení na snížení touhy po konopí u závislých. Účastníci užívali konopí 1 až 15 let v množství 7 až 140 "jointů" týdně (0,5 g suchého konopí na joint). Studie zahrnovala 10 třicetiminutových cvičebních lekcí na běžeckém pásu na 60 % maximální únosné zátěže po dobu 2 týdnů. Osm žen a čtyři muži ve věku 24,8±2,9 let, kteří kouřili v průměru 5,9±3,1 jointů denně, dokončili studii. Výsledky ukázaly pokles konzumace konopí a zlepšení psychických parametrů, jako je kompulzivita a emoční stabilita. Nebyly zaznamenány žádné nežádoucí účinky ani dopad THC na cvičební výkon.

Bailey a kolegové zkoumali vliv cvičení na touhu po konopí u 10 osob, které 30 dní abstinovaly. Po 30minutovém odpočinku cvičili lehce (45-50 % maximální předpokládané tepové frekvence) a středně intenzivně (65-70 %). Střední zátěž snížila touhu po konopí (p<0,05), což bylo hodnoceno vizuální analogovou škálou.

Cvičení v průmyslovém prostředí

Vliv kouření cigaret a konopí na výkon pracovníků byl projednán s odbory v Milwaukee, USA. Ze zhruba 300 dobrovolníků bylo vybráno 65 mužů (19-33 let) do čtyř skupin: 18 uživatelů cigaret i marihuany, 13 uživatelů marihuany, 17 kuřáků cigaret a 17 nekuřáků. Všichni cvičili na stacionárním kole s 3minutovým rozcvičením na 50W a následným zvyšováním zátěže o 25W do vyčerpání. Kouřící účastníci vykazovali vyšší ventilaci a subjektivně vyšší námahu, ale výkonově se mezi skupinami nelišili.

Astma vyvolané cvičením

Astma vyvolané cvičením je běžné u sportovců a je obvykle léčeno inhalací β2 agonistů. Thaskin et al. srovnali bronchodilatační účinky inhalace isoproterenolu s 2% THC z marihuanové cigarety. Bronchospazmus byl vyvolán cvičením nebo dávkami metacholinu. Zúčastnilo se osm osob (3 ženy a 5 mužů), z nichž čtyři dříve užívali konopí. THC rychle zvrátilo bronchospazmus, ale někteří účastníci měli vedlejší účinky, jako lehkou závratě nebo ospalost. Užití konopí může zkreslit výsledky testování bronchospasmu a pacienti by o jeho užívání měli být informováni. Následná studie ukázala, že inhalace THC může také způsobit bronchokonstrikci, kašel a nepohodlí na hrudi.

Závěr

O účincích konopí na sportovní výkon existuje málo studií. Na rozdíl od steroidů nebo stimulantů, jako je amfetamin, nebyly provedeny výzkumy zaměřené na měření výkonu, jako jsou běžecké časy, zvedání vah či přesnost. Konopí je doporučováno spíše kvůli relaxačním a analgetickým účinkům než pro zvýšení síly nebo rychlosti. THC působí jako bronchodilatátor, ale sportovcům s astmatem nenabízí výrazné výhody oproti dostupnějším a bezpečnějším lékům. Akutní užívání THC způsobuje tachykardii, zatímco chronické snižuje klidový krevní tlak. Výzkumy ukazují, že konopí buď snižuje aerobní výkon, nebo na něj nemá vliv, a není důvod domnívat se, že zvyšuje sílu či vytrvalost. Některé zprávy naznačují, že může sportovcům před závodem přinést pocit klidu, ale tento účinek nebyl potvrzen. V soutěžním sportu je THC zakázáno kvůli možným srdečním rizikům, což platí zejména pro starší sportovce a osoby s nediagnostikovanými problémy. V USA je konopí legální pro určité zdravotní diagnózy, což by mohlo v budoucnu zkomplikovat jeho výjimky pro terapeutické použití ve sportu.

ZDROJE:

  1. KENNEDY, Michael C. Cannabis: Exercise performance and sport. A systematic review. Online. Journal of science and medicine in sport. 2017, roč. 20, č. 9, s. 825-829. ISSN 1440-2440. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jsams.2017.03.012.